• Daniela Kankova

Nemoc závazku

Updated: Jun 16

Říkala mi Pan Kytička, protože se mi líbila její kytkovaná blůza. Ona ale tvrdila, že kytkovaný blůzy jsou pro starý, a tak jí nosila jen pro různý dospělácký příležitosti. Třeba jako tenkrát když jsme šli na takový to nóbl ochutnávání vína.


Pozval nás tam jeden kamarád se svojí přítelkyní. Mělo to bejt dvojitý rande, ale tehdá jsem to ještě nevěděl, nikdy předtím jsem totiž na žádným nebyl. Přišel jsem tam v košili a dřevěným motýlku. Ten mi jednou dala ona. Pamatuju si, že když mi slavnostně předávala tu malou krabičku, zmínila, že to je hodně in. No a od tý doby jsem ho viděl všude, spolužák v něm přišel na zkoušku, 17. listopadu na Národní ho měl každej druhej oslavující, a potom později si ho dokonce vzal ten kamarád z ochutnávky vína na svojí svatbu. Bral si ale jinou holku, ne tu, se kterou jsem byl na rande. Teda, na tom dvojitým rande. Myslim, že se pak nějak hodně pohádali o tom, kdo si dá tu poslední vajíčkovou jednohubku s lanýžovým olejem. Ne, že by to nikomu z nás nějak zvlášť chutnalo, ale to víno hodně trávilo. Přecijen jsme dohromady vypili snad tři flašky vína. Není to moc, ale nikdo z nás jsme v tý době nebyli vinaři.


‘Pane Kytičko, pojedeme se spolu někdy podívat do Mikulova?,’ zeptala se mě Josefína. A já jí v tom něžnym opojení odpověděl, že jo. A druhej den jsem ji tam opravdu chtěl vzít, ale ona měla strašnou kocovinu, a tak jsme nakonec zůstali doma. Po ochutnávce jsme se pak totiž ještě stavili na jedno, vlastně dvě, tři piva. A všichni moc dobře víme, že pivo a víno nejde dohromady. Nemíchat mě naučili už v prváku na gymplu. Možná dřív. Je to jedna z těch věcí, co víme, že se nemá dělat, ale stejně jí děláme. Asi jako nevěra, ale to možná souvisí s něčím jiným.


Pamatuju si, že když jsme šli domu, držel jsem ji za ramena a prsty si hrál s kudrlinkama, co se jí udělaly na krku. Bylo totiž po dešti, a to se jí vlasy vždycky kroutily. Ještě v posteli jsem tu kudrlinku držel, a tak jsem i usnul. Tu noc se mi zdálo, že mi Josefína byla nevěrná, a že jí pak za tu kudrlinku držel někdo jinej, a tak jsem se jí ráno zeptal:


‘Pepino, byla jsi mi někdy nevěrná?’ Ona mlčela. A právě tak jsem poznal, že byla.


Někde v sobě jsem věděl, že mě zas tak ráda neměla, ale to jsem ani já ji v podstatě neměl. Kdybych totiž třeba v tý vinárně potkal tebe, asi bych na ní taky zapomněl. Já bych se ale, na rozdíl od ní, nejdřív rozešel.



62 views

Contact

Mail Boxes
 

©2019 by Daniela Kankova. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now