©2019 by Daniela Kankova. Proudly created with Wix.com

IMG-20170717-WA0047_edited.jpg

Daniela Kankova

Writer

Welcome to my creative writing blog and portfolio, my very own passion project filled with unique content. Explore my site and all that I have to offer. If you like my writing, share yours, comment, text, or follow.

 
 
Search
  • Daniela Kankova

The Pool/Bazén



It was too late for a midnight swim, but I went anyway. The need to plunge in the water was stronger than me. I put the best of my bathrobes on, the one of champagne colour with little turquoise dots, and slipped in my bright, yellow havaianas. It wasn’t the first time I went swimming at the dawn anyway, I had plenty of bathrobes and shoes to wear for the way from my bedroom to the terrace, just for the theatricality of the ritual. Though I was alone that night, I wasn’t scared, I had done it so many times. I would often do so to clear my mind, to think, to breathe. The smell of chlorine would calm me down. I would feel back home, back in the city; where I would prefer lidos to public swimming pools. And then he would hear me swimming and he would come to pick me up. He would wrap me in the soft robe and we would go back to sleep. I would sleep tight.


I put a clean towel on the cold floor and sat down by the edge of the pool. I turned around and saw an unfinished corona and puzzle left from the other night in the living room through the window. I wanted to plunge in the water the same way limes do when I push them in corona bottles. I would splash and sink to the bottom, but then I would come back up. I didn’t need him to pick me up. I dipped my toe in. The day breaks there were always chilly, but the water was extraordinarily warm that day. Perhaps it was already too cold for swims. I looked at the horizon and up to the sky and there somewhere among the pine trees I saw the silver D. It would soon be a full moon. Full moons here in the Pyrenees were nights I did not sleep.


I hesitantly stood up. My knees were trembling. I was tired, but surely after the swim I would sleep deep. I took the bathrobe off, slipped my flip flops off, and I jumped in. I sunk all the way down leaving behind bubbles like the slice of lime. I heard kids playing and screaming building sand castles. I realised my eyes were full of sand and salty water. It hurt. The kids run off. I frightened all the nightlife off. But soon everything would come back to normal, to the peaceful realm of pine woods. Before long, there was nothing left of me but circles on the surface of the now crisp water. And then, not even the circles. Just a piece of cloth and a pair of shoes on the seashore. There was no one to pick me up.


***


Na půlnoční koupání už bylo pozdě, ale i přesto jsem šla. Touha vrhnout se do vody byla silnější než já. Oblékla jsem si svůj nejlepší župan, ten béžový champagne s malými tyrkysovými puntíky, a vklouzla jsem do svých křiklavě žlutých havaianas. Přeci jen to nebylo poprvé, co jsem si šla zaplavat za svítání, měla jsem spousty županů a spousty bot, které jsem si brala na cestu z ložnice na terasu, jen pro teatrálnost svého rituálu. I když jsem tu noc byla sama, neměla jsem strach, udělala jsem to už tolikrát. Často proto, abych si vyčistila hlavu, abych přemýšlela, abych se nadechla. Pach chlóru mě uklidňoval. Cítila jsem se zase jako doma zpátky ve městě, kde jsem ale měla radši koupaliště než bazény. On mě vždycky uslyšel plavat a přišel mě vytáhnout. Pak mě zabalil do měkkého županu a spolu jsme šli spát. Spala jsem pak tvrdě.


Na studenou zem jsem položila čistý ručník a sedla jsem si na okraj bazénu. Otočila jsem se a v okně jsem zahlídla nedopitou coronu a rozložené puzzle z předchozí noci. Chtěla jsem se ponořit do vody stejně jako limetka vtlačená do lahve corony. Šplíchnout, ponořit se až na dno a vyplavat. Nepotřebovala jsem ho, aby mě vytáhnul. Namočila jsem si palec. K ránu tu vždycky bývalo chladno, ale voda byla dnes překvapivě teplá. Možná už byla moc velká zima na koupání. Podívala jsem se do dáli a nahoru na oblohu a někde tam mezi borovicemi jsem zahlédla stříbrné D. Brzy měl být úplněk. A úplňky tady v Pyrenejích pro mě znamenaly noci beze spánku.


Nerozhodně jsem vstala. Třásla se mi kolena. Byla jsem unavená, ale po plavání se mi určitě bude dobře spát. Sundala jsem si župan, zula jsem pantofle, a skočila jsem do vody. Potopila jsem se až úplně dolů a jako limetka za sebou zanechala bublinky. Uslyšela jsem děti jak si hrají, křičí a staví hrady z písku. Uvědomila jsem si, že oči mám plné písku a slané vody. Pálilo to. Děti utekly. Vyplašila jsem všechnu noční zvěř. Všechno se ale zanedlouho vrátilo do pořádku, do pokojného království borovicových lesů. Brzy po mně nezbylo nic než kruhy v teď již studené vodě. A potom ani to ne. Jen kus látky a pár bot na pobřeží. Nebyl tam nikdo, kdo by mě vytáhl.

30 views

Contact

Mail Boxes
 
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now